3. Kapitola

9. března 2016 v 17:45 |  Zajetí, 1. deník D.Dawson
"Křáp jeden."
"K čemu mi byl?!" a kopnu do nejbližšího kamínku.
Z mého zmuchlaného rozvrhu jsem chabě přečetla, že hodina Historie se nachází v Hlavní budově v přízemí. Zrychlila jsem tempo.
Na chodbě už se nikdo nepotloukal, takže mi bylo více než do breku. Druhý den a já začínám stejně jako ten první.
Ťuk. Ťuk.
Dveře od učebny se samy otevřely a já zaváhala, zdali udělat další krok. Bohužel se mi naskytl pohled na přeplněnou třídu. Dovoluji si říct, že je tu minimálně sto studentů.
"Ach bože." Zašeptám, ale profesor to mé huhňání zaslechl.
"Bůh Vám nepomůže, slečno…" odmlčel se a sjel si mě od hlavy až k patě. "Dawsonová."
Zrak všech přítomných se podíval mým směrem a mě nezbylo nic jiného než se poškrábat na hlavě a nevinně zatřást rameny.
"Budete tam stát jak tvrdé y nebo si najdete místo?" otočil se ke mně zády a vyzval třídu, ať ho pilně poslouchá.
Skrz úzkou uličku jsem se vydala dopředu k tabuli, protože má spolubydlící seděla samozřejmě hned u profesora, aby ji náhodou nic neušlo. Uslyšela jsem posměšné chechtání místních holek a sem tam poznámku, že mi dělá dobře pozornost. Ach, kéž bych se mohla otočit a jednu jim vrazit.
Plesk.
Profesor přestal psát na tabuli a otočil se za tím plesknutím. Třída ho následovala. Opět jsem překypovala pozorností, tentokrát si tohle zapamatuje každý.
Můj zadek právě rudnul od otisků toho prevíta sedícího napravo ode mě. Uculoval se na všechny strany a jeho kamarádi poblíž chytali záchvat smíchu. Než stačil říct švec, držela jsem ho za límec od košile a mrskla s ním o lavici.
"Vypadám jak nějaké levné zboží?!" Ve chvíli, kdy mě jeho kámoši chtěli odtrhnout od něj, přidala jsem na stisku. Nemohla jsem si pomoct, ale líbilo se mi, jak jeho xichtík rudne. Začal narychlo kývat hlavou na nesouhlas.
"Dawsonová, okamžitě ho pusťte!!" varoval mě křik profesora. Co mě ale víc překvapilo, že všichni ostatní jen nečinně přihlíželi. Jako kdyby mu nikdo nechtěl pomoct.
"Ještě jednou a budu poslední, co uvidíš." S těmito hnusnými slovy ho pustím. Frajer si začal na rychlo upravovat kravatu a mírně odkašlávat. Třídou se rozeznělo ticho.
Jakmile jsem se usadila k Báře, profesor začal: "Matte, o přestávce hodíme chlapskou řeč, jak správně balit holky." To rozesmálo nejen třídu, ale i mě. "A vy, slečno, pro příště až vám chlap bude chtít polichotit vaše pozadí, nemusíte používat hned násilí. Stačilo by říct: promiň chlapče, ale jsem zvyklá navíc."
Opravdu jsem nečekala, že profesor bude takhle v klidu. Všichni jsme to vzali s humorem, dokonce i ten Matt. Každopádně mi vyslal omluvný pohled. Jen tak dál, Denis. Respekt si nezískáš chlácholivými slůvky.

Během hodiny, jsem příliš nevnímala. Ačkoliv jsem věděla, že na téhle hodině je nespočet studentů, tak až teď jsem si všimla, že nalevo ode mě sedí On, a taky Naomi a Naruto?
Drkla jsem loktem do Báry: "Proč je nás tu tolik?"
"Na historii chodí víc tříd najednou, nás spojili s áčkem."
Prostě mi to nedalo, ten nepříjemný pocit na mých zádech trval dlouho, a tak jsem se otočila, abych zjistila onu příčinu.
Seděl tam, ruce natažený na lavici a skrz neposlušné prameny černých vlasů na mě upíral ten svůj uhrančivý pohled. Čím ho tak uchvacuji?
Nemohla jsem si nevšimnout Naominy ruky položené na jeho stehnu, takže bylo více než jasný, že tvoří pár. Avšak moc pozornosti od něho nedostávala.
"Tabule je vepředu, nikoliv u Sasukeho, slečno Dawsonová." Rychle jsem se otočila zpátky, když mi došlo, že profesorova slova patří mě. Celá rudá až za ušima jsem se chtěla propadnout do země, právě mě ztrapnil, jak nejvíc to jde. Holky i kluci se dali do smíchu. Ani mým přátelům to nedalo a zasmáli se.
Naštěstí jsem si to moc nebrala, hlavní je, že konečně vím, jak se jmenuje. Sasuke.
"Je ať se kouká, to je to jediný, co může." Naominin jízlivý smích nakazil zbytek třídy. Už jsem těch posměšků měla dost. Adam si toho všimnul, a tak zakročil.
"Hele, Bloncko, radím ti, aby sis hleděla svého, nebo budeš mít problém se mnou." Na důraz svých slov se postavil. Valila jsem na něj oči stejně jako Bára.
V tom ho uzemnil jeho hlas. Promluvil s takovou lehkostí v hlase a mě naskočila husí kůže.
"Tak se zase posadíme, hysterko. Nechceš dělat našemu pohlaví ostudu, že ne." Sasukemu očividně přišlo vtipné, že se Adam vmísil do ženské malichernosti. Samozřejmě by se Adam bránil, ale to by nesměl zařvat Gulliver, neboli profesor.
"Jestli okamžitě nepřestanete, budete všichni celý měsíc po škole!!!"

Jakmile zazvonilo na přestávku, vypadla jsem ze třídy jako první. Byla jsem tak naštvaná na celý svět. Ráno mi nezvoní budík, zesměšnila jsem se poněkolikáté a to zejména dvakrát před ním, před Sasukem. Proč mi to ale vůbec vadí?
Někdo mě chytnul za rameno. Prudce jsem se otočila a spatřila úsměvavou dívku. "Nic si z toho nedělej, Denis. Zpestřila si nám všem vyučování." Tahle kráska s fialovýma očima tam byla taky? Že jsem si ji všimla. "Mimochodem jsem Hinata." A než stačím cokoliv jiného říct, odběhne pryč.
Jak se tak dívám na její dlouhé černé vlasy, když se ode mě vzdaluje, naskočí mi před očima obrázek z minulosti.
"No tak, vem ji, už nemůžu." Žena mě položila na suchou zem, v ten samý okamžik se vedle nás zbořil dům pod náporem ohně. "Jestli ji nevezmeš, shoří tu jako vše ostatní."

Zahalena ve stínu myšlenek jsem se odebrala na hodinu jasnovidectví. Ve třídě jsem byla jako první, což mě potěšilo. Aspoň jedna pozitivní věc za dnešek. Jakmile vešla dívka s brýlemi, rozešla jsem se jí naproti.
Chvíli na mě civěla jako na boží stvoření, ale hned se vzpamatovala a na rozdíl od včera mi pěkně odsekla. "Jestli něco chceš, tak ti říkám: NE." Napodobila můj tón a mě se v ten moment zalíbila.
"heh, myslím, že jsme to vzali …" její obočí mě varovalo "ehm že jsem to já vzala špatným koncem, takže co začít znovu? … Jsem Denis a ty jsi?"
Našpulila pusu a chvíli uvažovala, jestli to se mnou má smysl. Ale nakonec se zazubila a podala mi ruku. "Hillary."
Při hodině jsem zůstávala na stejném levlu jako včera. Liv mi říkávala, že je to tím stresem uvnitř mě. "Dokud to ze sebe nedostaneš, neposuneš se dál. Tvé myšlenky si dělají, co chtějí."
"Paní Liv, je možné, že se mi vidiny můžou smíchat se sny?"
"Jistěže ano. Ale ty jako jejich vůdce musíš být schopná rozlišit sen od předtuchy."
"Jak?" zeptám se přímo. Liv si mě měřila a poté mi řekla, že to probereme po hodině.
"Prosím. Je to nutné." Naléhala jsem na ní se vší úctou " Sama jste říkala, že před touhle třídou nemusím nic tajit."
Bingo.
"Tak spusť, místo vyučování se prohrábneme tvou myslí."


"Velmi zvláštní. Máš v hlavě slušný zmatek. Vzpomínáš na časy v lidském světě, máš potřebu srovnávat republikány s lidmi. Zároveň tě děsí vzpomínky ze tvého zajetí, neustále tě provází bolest, kterou si přetrpěla." Liv povídala nahlas, zatímco měla dlaně položené na mých spáncích. "Zarudlé oči…" v ten moment sundala ze mě ruce a propalovala mě pohledem.
"Něco je špatně?" její zorničky se rozšířily a rozkázala ostatním, ať si sbalí a opustí třídu.
Liv přecházela z jednoho rohu do druhého a mě tím pořádně děsila. Jakmile poslední student opustil třídu, obrátila se na mě.
"Řekni, co si pamatuješ jako poslední?" svraštím čelo, aby pochopila, že nevím, na co se ptá.
"Co si pamatuješ, když vás zachránili? Než si upadla do bezvědomí?"
"Viděla jste vše, paní. Na nic víc si nedokážu vzpomenout." Mlčky se otočila k oknu a zadívala se do slunce. Poté si nahlas povzdychla.
"Denis, požádám tě o jednu laskavost; nevyhledávej toho, kdo tě zachránil. Ujišťuji tě, že je nebezpečnější než Machado."
"Vy víte, o koho jde?"
"Ne, ale ti, již vlastní rudou barvou nikdy nebývají dobří." Popošla ke mně blíž a chytla mě za ramena. "Rozumíš? Vypusť to z hlavy."
"Právě po mě chcete, abych zapomněla na toho, kdo mě zachránil."
"Určitě to neudělal kvůli tobě, holčičko. Zachránila tě ta žena..." Její informace byly pochybné. Ten muž probodl Machada, tu ženu si vybavuji jen matně. A proč se mi minulost ukáže ve chvíli, kdy se ke mně přiblíží někdo jako je Sasuke, nebo ta dívka …jak se jmenovala…Hinata?!
Dle jejího prosícího pohledu jsem ji nechtěně přikývla, že to nechám být. Věděla něco, co já ne. A nechtěla mi to říct, takže ji raději nechám v domnění, že je mi to volný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama