Prosinec 2015

Mé fiktivní já

22. prosince 2015 v 13:57
Téma týdne "Mé druhé já" vlastně nebude tak zcela o mě, jako o fiktivní postavě, které jsem dala jméno Dawsonová Denis. Vymyslela jsem si jméno z důvodu, že moje fantazie nezná mezí a celkem často si doma píšu povídky/příběhy o téhle dívce. Nechci publikovat mé skutečné já, tenhle blog pomalu vytvářím za účelem, že se z něho stane - můj vlastní vytvořený svět. A tak mi téma týdne přijde jako perfektně stvořené pro seznámení s mladou slečnou jménem Denis Dawson.
Tak jako všechny holky, tak i Denis má své dny. Na první pohled vypadá jako Anděl s hnědými kudrnatými vlasy se smaragdovýma očima, nicméně jakmile ji lépe poznáte, zjistíte, že uvnitř se skrývá ďáblík. Denis je velice zdvořilá, pomáhá stařečkům, miluje malé děti a každému věnuje svůj široký úsměv s ďolíčkem na tváři. Kdo by byl řekl, že takovému děvčeti z čista jasna přeskočí, a stává se z ní maniak - posednutý myšlenkou rozdrtit každé přizdisráče, zloducha nebo slečny alá Naomi Hatake (o té se časem taky něco dozvíte). Stačí ji sklenička bourbonu a z očí ji šlehají plameny. Nepatrné slovo na ní či její přátelé a spustí slovník plný úrážek a nadávek, nedej bože, když dojde na rvačku, na to je expert. Věčně po škole, školní tresty, a protože nemá rodiče, tak dostává zarachy přímo od vychovatelky z internátu. Jakmile se její průbojnější já dostane na povrch, tak její stydlivost mizí a vystrčí drápky. Nebojí se laškovat, flirtovat a svádět. Je milovnice sexu, svého milého často vyčerpává. Jejím velkým plusem je touha po spravedlnosti. Ať je sebevětší cholerik, tak spravedlnost u ní vždy vítězí. Neodsoudí nikoho bez poznání, má čuch na padouchy (bohužel v jejím okolí je více zlých než dobrých) a hlavně nesnese, když si někdo dovoluje na slabší.
Často bývá myšlenky úplně někde jinde než se právě nachází. Nerada vzpomíná na minulost a ráda si představuje alternativní budoucnost. Má dny, kdy bývá při hodině pozorná a prosperuje na výbornou, ale převážně se utápí ve svých představách. I přes její spravedlivé já se v duchu ráda škodolibě zasměje, když někdo uklouzne po šlubce banánu, nebo tramvajové dveře skřípnou nějakého človíčka či někdo dostane pětku a ona za jedna. Totálně si užívá, když při hodině karate, sejme chlapa, nejlépe když ho zasáhne do citlivého místečka. Bohužel se setměním přichází její citlivější já, které si víc než často vyčítá, jak je zlobivá a drzá. Sem tam upustí slzičku, někdy dostane hysteráky a balení papíráků ji jednodušše nestačí. Žvanění patří mezi její nejoblibenější koníčky, avšak umí být i zaprdnutá a umanutá, že s nikým dlouhé hodiny nepromluví ani slůvko.
Denis Dawson je zkrátka komplikovaný člověk s příliš častou změnou nálad. V hodně věcech jsem jí podobná, ale s tím rozdílem, že u mě více září pozitivní Já. Denis Dawson bohužel miluje spravedlivost a přátele nade vše, což v ní probouzí temnější stránku. Stránku, kterou když načnete, máte co dělat, abyste ji zase zavřeli. Její krutost je jen ve jménu lásky, přátelství a touze po lepším světě.
Defakto - tahle dívka je přesně taková, jakou bych chtěla být já. Dawson Denis sahá do mých hlubokých přání. Vytvořila jsem si fiktivní druhé já.

Ideální svět? Ne tak docela...

16. prosince 2015 v 10:58
Každý z nás si už určitě položil otázku - jaké by to bylo žít dle vlastních přáních, nebo jak asi vypadá dokonalý život? Na tyhle typy otázek se nedá snadno odpovědět. Každý človíček na téhle planetě má jinou představu o ideálním světě. Rodičové si představují své děti na Univerzitách, aby se jednou mohli chlubit doktorským titulem, kdežto jejich děti se spíše vidí v balíku na soukromé jachtě bez hnutí prstu. Pak jsou tu tací, kteří šprtají do rána a tráví své osobní volno v knihovně, protože podle nich je ideální život právě za knížkou. Někdo žije sportem, ale "rozbité" koleno mu nedovoluje hrát profesionálně, a tak raději tráví čas doma na hřišti a žije v představě, jak jednou bude držet zlatou medaili na stupních vítězů. Děvčata si často představují růžovou budoucnost se svým vysněným princem, narozdíl od kluků, kteří raději budou sedět na meetingu v obýváku a pařit Fifu. Herní maniaci vidí svůj vysněný život za stolem s nejvyspělejší počítačovou technikou, nejlépe místo židle záchod a místo šuplíků lednička, aby nemuseli v průběhu "operace" ve Wofku vstávat od stolu. A fanynky seriálu Sex ve městě, si myslí, vlastně - ty přeci ví, že jednou budou mít šatnu jako Carrie Bradshow, protože peníze v dnešním světě jsou tak primitivní a přeci jednoduché získat, že nevidí nic jiného než jen botičky od Louboutina, nebo kabelku od Chanelu.
Nicméně toto jsou jen přehnané verze pravděpodobných představách. Můj známý by si ideální svět představoval bez palmového oleje, který bohužel do sebe láduje většina z nás. Co se týče mého názoru, tak můj ideální svět je bez rakoviny, leukemie, bez zabíjení dětí, dnes obávaných teroristů a možná i s kouzelnou hůlkou a místo auta jednorožec. A proč by taky ne? Mám příliš bujnou fantazii, díky které se schovám před každodenními problémy, a cítím se příjemně. Vytvořila jsem si svůj svět, ve kterém zažívám dobrodružství a tím pádem nemusím přemýšlet nad hrůzami v reálném životě. Víte, život bez rakoviny by uvítala většina z nás, nicméně přeci musí existovat jistá Smrtka, která si životy bude brát. Ale proč si bere životy mladých lidí, ba dokonce dětí? Chápu, že kvůli vesmírné rovnováze lidi musí umírat, ale tak ať odchází ti letití, kteří mají život za sebou, a dají šanci mladým. Bohužel smrt nikdo z nás nedokáže ovlivnit. A proto bych si přála život bez raka a leukemie, dvou zákeřných nemocí kvůli kterým trpí všichni i děti. Navíc teď se rozmohla i rakovina děložního čípku a dle mého to není fér. Najdou se holky, které spí každý víkend s jiným a jsou v pořádku, a pak děvčata, které mají partnera a musí na odštípnutí čípku, protože jsou "nakažené". Tahle nemoc by neměla existovat, je to příliš krutý trest. Život bez teroristů bych uvítala ještě raději, myslím, že to tady nemusím ani vypisovat. A co se týče mého jednorožce a kouzelné hůlky, tak to trošku souvisí s tím mým magorstvím. :) V mém ideálním světě by se nikdo neopovážil ublížit dítěti - ať už mluvím o pedofilech, nebo vrazích, či matkách - které své dítě zahodí do popelnice místo baby boxu. Také bych uvítala pravidelná roční období, chybí mi sníííííh a lyžování, Vám ne? Dále bych se chtěla kamarádit s matkou Grizzly, možná bych doma chtěla mít gorilu - pojmenovala bych ji Kong a tygra jménem Santa. Možná by neuškodila Vrba Mlátička kvůli zlodějům potom, co mi z balkona ukradli spodní prádlo, ale to už bych asi chtěla moc. :D